Stránka slávy

Úspěchy

V období 1969 - 2004 mezi nejúspěšnější představení divadelního souboru Poběžovice patří:
Zuzana Vojířová Jana Bora (1970)
O myších a lidech Johna Steinbecka (1973)
Jiráskova Lucerna (1979)
Malostranská humoreska sehraná na motivy knihy Jana Nerudy (1984)
Vasiljevova …a jitra jsou zde tichá (1985)
Vojnarka Aloise Jiráska (1993).
Divadelní soubor se celkem devatenáctkrát zúčastnil oblastní přehlídky ochotnických divadelních souborů Žlutické divadelní léto: 1972, 1975, 1976, 1977, 1978, 1980, 1981, 1982, 1983, 1985, 1987, 1991, 1992, 1993, 1994, 1998, 2001, 2002 a 2004.
Čtyřikrát jako její vítěz postoupil na Národní přehlídku vesnických divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou:
Oswald Zahradník - Překroč svůj stín (1974)
František Goetze - Malostranská humoreska (1984)
Boris Vasiljev - ... a jitra jsou zde tichá (1985)
Alois Jirásek - Vojnarka (1993)
Jednou se zúčastnil oblastní přehlídky divadelních souborů dospělých hrajících pro děti, která se každoročně koná v Radnicích, a to v roce 1995 s pohádkou O perníkové chaloupce.
Celkem soubor získal 43 individuálních cen - za režii, scénu, dramaturgii a herecké výkony - a řadu čestných uznání.

Osobnost souboru

Největší osobností poběžovického divadla v celé jeho padesátileté historii je bezesporu pan Jiří Pelikán (1923 -1996). S jeho osobou se v souvislosti s ochotnickým divadlem v Poběžovicích setkáváme poprvé už v roce 1951, kdy sem přišel jako učitel místní školy. Ochotně převzal vedení souboru po převeleném Václavu Horákovi; v 60. letech vedl dětské divadlo, které jako jediné udržovalo tradici místního amatérského divadla. Jiří Pelikán se nemalou měrou zasloužil o to, že byl divadelní soubor Poběžovice roku 1969 znovu vzkříšen k životu. V souboru působil jako jeho vedoucí, kronikář, režisér, dramaturg, scénograf, maskér, inspicient i herec. Pan Pelikán byl výborný muzikant a pro řadu inscenací vytvořil zcela nové písně - text i hudbu. Inicioval veškeré divadelnické úpravy a rekonstrukce poběžovického divadelního stánku; všech prací se vždy aktivně zúčastňoval. Souboru zajišťoval účast na různých soutěžních i nesoutěžních přehlídkách, připravoval zájezdová představení do okolních vesnic i měst. Byl duchovním otcem a hlavním organizátorem všech 14. ročníků okresní divadelní přehlídky v Poběžovicích. Pod jeho vedením dosáhl poběžovický divadelní soubor největších úspěchů, získal nejvýznamnější ocenění. Sám Jiří Pelikán obdržel za svou ochotnickou činnost řadu uznání; jeho divadelnickou práci oceňovali diváci i odborná porota okresních, krajských i národních přehlídek.
Náš svět však byl k jeho osobě spíše krutý a nespravedlivý.
Pan Jiří Pelikán se narodil 20. listopadu 1923 ve Spáleném Poříčí v rodině dělníka jako prostřední ze tří bratrů. Ačkoliv rodina brzy ztratila otce, vystudoval Učitelský ústav v Plzni. Za války byl totálně nasazen na šachtě v Tlučné. V roce 1945 nastoupil do Drahotína, kde budoval první českou školu. Učil také v Horšovském Týně, ale především působil na Základní škole v Poběžovicích, kde strávil téměř dvacet let. Poslední roky zde vykonával funkci zástupce ředitele školy.
V těchto letech se započala jeho spisovatelská kariéra - vydal dvě knihy (Pohraničí, to nejsou jen hory, 1963 a Včera narození, 1966), řadou článků přispíval do novin a časopisů. Byl u každého kulturního dění v obci, určitou dobu zde působil jako správce osvětové besedy, zdarma vedl místní lidovou knihovnu, byl vedoucí dětského pěveckého sboru, komentoval fotbalové zápasy, hrál s dětmi divadlo.
S většinou těchto aktivit se však musel po roce 1969 za podpis "2 000 slov" a jinou angažovanost v roce 1968 rozloučit. Byl zbaven všech veřejných funkcí, musel opustit své milované zaměstnání ve škole. Nastoupil do Zemědělských staveb Horšovský Týn jako zásobovač a pracoval zde až do důchodu. Z jeho koníčků mu v této době zbylo pouze fotografování, zahrádka a především ochotnické divadlo.
Po roce 1989 se mu sice otevřela řada možností, jak se opět uplatnit, ale už mu ubývalo sil. Přes značné potíže udržel činnost místního divadelního souboru, podařilo se mu vydat knihu pro mládež napsanou před 30 lety (Za vše může Zuzana, 1995). Znovu publikoval v novinách a časopisech. Největší vzpruhou pro něj byl návrat na učitelský stupínek v Integrované škole v Horšovském Týně. Z něj odešel jen do nemocnice, odkud se bohužel už nevrátil. Zemřel 27. srpna 1996.

Nechme prostřednictvím psaného slova promluvit pana Jiřího Pelikána osobně:

Co Vám dalo divadlo?
Divadlo jsem začal hrát ještě dříve, než jsem se narodil. Těžko bych spočítal, co mi za ta léta dalo. Ale o jednom daru bych se přece jen rád zmínil: Pomohlo mi, když mi bylo nejhůř. Když jsem prožíval nejtěžší chvíle svého života.

Která role Vám byla nejbližší?
Jako režisér bych musel mluvit spíše o rolích, které jsem svým hercům záviděl. Ale jedna mi byla přece jen nejbližší - role diváka. Když jsem při generálce seděl dole v parteru a pociťoval jsem radost a také trošku pýchu z toho, co se dělo na jevišti.

Lidé, kteří zasáhli do divadelnického života Poběžovic

Při sestavování následujícího seznamu jsme vycházeli z údajů kroniky divadelního souboru. Uvědomujeme si, že seznam rozhodně není úplný, zejména co se týče činnosti dětských souborů. Pokud chcete tento seznam doplnit, kontaktujte nás.

nahoru

navštivte www.pobezovice.cz