|
|
|
|||||||||||||||
|
|||||||||||||||||
 |
Motto:
My hrajem divadlo už dva tisíce let, na prknech, která znamenají svět. My hrajem divadlo a věčně budem hrát, dokud svět světem bude stát. |
||||||||||||||||
|
Historie souboru
|
||||||||||||||||
|
|
2010
Původně byla pro rok 2010 připravena detektivní hra Dva z devíti. Nicméně po několika zkouškách soubor dospěl k názoru, že změna žánru není asi zcela na místě a že se vpodstatě nikomu nechce opouštět divácky úspěšné komedie. Narychlo se tedy hledalo řešení a vzhledem k podobnému hereckému složení souboru, tedy převaha dominantních žen, se opětovně sáhlo po loni osvědčeném autorovi. Nutno přiznat, že Rejžák z Prahy bavil všechny od první zkoušky a samotná představení jakbysmet. Na premiéru v Poběžovicích dorazil nečekaně i Jaromír Břehový a pár žlutických kamarádů (bůhví, jak se to dozvěděli!), nervozita byla obrovská, ale vše nakonec dopadlo k autorově spokojenosti. Roli Borce i přes počáteční obavy zvládl Jan Doktor, jeho bratr Zdeněk přesvědčivě zahrál divadelního novice Dana, Ota naprosto sedl Michalu Mrázovi, Mistra představoval Jiří Teplý. O ženské role se podělily Hana Teplá (Lída), Markéta Martínková (věčná opozice Eva), Zdeňka Teplá (Inka) a po mateřské dovolené se vrátivší Pavlína Vejvančická (Maja). Do role nápovědy režisérka Věra Táborská obsadila naši skutečnou suflérku Hanu Pelikánovou. O světla se postaral Standa Doktor, zvuk ovládal Leoš Planeta, představení, které pomáhal realizovat Miroslav Pelikán, se dočkalo 6 repríz.
2011
Narození syna vyřadilo dosavadní principálku a režisérku souboru „z divadelní činnosti“ pro rok 2011. Její post převzala Pavlína Vejvančická a vzhledem k tomu, že do souboru přišlo hned několik mladých zájemců o ochotničení, vybrala hru Pavla Němce Doba kamenná. Realizace úsměvného příběhu z pravěku o lidské zmanipulovatelnosti se zhostila s grácií, což kvitovala i odborná porota ve Žluticích. Nepřehlédnutelné byly zejména kostýmy (s nimi pomáhala Ivana Maštalířová) a do detailů propracované rekvizity, mezi nimiž nechyběly ani vypreparované lebky kanců, zvířecí kosti a kůže. Dva chytrolíni v podání bratří Doktorů (Zdeněk hrál Prvního, Jan Druhého) na každém představení ocenili pečená kuřecí stehna i nakládané švestky. Náčelnickou dvojici ztvárnili Michal Mráz a Hana Teplá, která za svůj herecký výkon obdržela ocenění žlutické poroty. Druhou cenu si ze Žlutic odvezla Žaneta – pes neurčité rasy Jirky Teplého, která naprosto přesvědčila v roli zasloužilého trhače mamutů. Zkušeně se svých rolí zhostili jak Jiří Teplý (Lovec) a jeho dcera Zdeňka (Lovcová), tak i Markéta Martínková v roli Velké, jejíž herecký výkon byl rovněž oceněn žlutickou odbornou i diváckou porotou. I přes své mládí se rozhodně neztratili Ladislav Bláha (Učeň), Vojtěch Kopf (Mladík), Andrea Teplá (Holka 1), Dominika Adamcová (Holka 2) a Lukáš Václavovic (Písař), jemuž hrála partnerku Nikola Böhmová. Přestože se vesměs jednalo o začínající herce, svými výkony určitě nezklamali a co víc – pro většinu z nich toto představení nebylo zálibou jedné sezóny a u ochotnického divadla benjamínci vydrželi po řadu následujících let. Zaplaťpánbůh za to!! Pro úplnost zbývá dodat: napovídala Hana Pelikánová, techniku ovládali Leoš Planeta a Stanislav Doktor, na podobě scény se podílel Miroslav Pelikán a Petr Böhm. Doba kamenná se hrála celkem 11krát.
2012
O rok později poběžovičtí ochotníci uvedli autorskou hru režisérky Věry Táborské s názvem Příbuzné si člověk (ne)vybírá. Když se neplánovaně u mladé paní objeví hned tři její „matky“, každá svým způsobem zvláštní, a snaží se po svém vyřešit údajnou manželskou krizi „své dcery“, není o komické situace nouze. Hra si nekladla žádné vysoké cíle, chtěla pouze pobavit. A to se plnilo už při samotném zkoušení, postavy byly takříkajíc psány na tělo a repliky se učily opravdu snadno. S velkou chutí a elánem se odehrálo všech 13 představeních, což představuje poběžovický rekord v reprízování jedné hry. Současně jsme zaznamenali i návštěvnický rekord a vesměs plné sály diváků se upřímně bavily. Mladé manžele Violu a Roberta si zahráli Andrea Teplá a Lukáš Václavovic, jeho bláznivého bratra Jáchyma ztvárnil Zdeněk Doktor. V rolích matinek se představily Hana Teplá (Evelína), Pavlína Vejvančická (Vilemína) a Markéta Martínková (Gvendolína). Dále účinkovali Jan Doktor (Alan), Jaroslav Tengler (Karel), Ladislav Bláha (Hynek) a Dominika Adamcová (zahradnice Alice). Dlouholetý člen souboru Michal Mráz nastoupil do nového zaměstnání a záhy se ukázalo, to bude pro divadlo veliký problém. Hledala se náhrada a volba padla na Zdeňka Martínka, tchána naší členky Markéty. Role otce Ludvíka se zhostil se ctí a soubor v něm pro další roky získal především noblesního představitele starších pánů. V zákulisí představení zajišťovala stejná sestava lidí jako v roce 2011. Navzdory všemu výše řečenému ve Žluticích hra pohořela, porotkyně údajně celé dopoledne přemýšlela „proč se ti lidé v sále tomu představení smáli“. Co na to říci? Ocenění obdržely P. Vejvančická a M. Martínková za herecký výkon, divácká porota udělila cenu P. Vejvančické a Z. Doktorovi.
2013
Johan Nepomuk Nestroy napsal hru Talisman, jejíž adaptaci pod názvem Štěstí pro Felixe připravila režisérka souboru pro rok 2013. Úžasná herecká příležitost pro Zdeňka Doktora v hlavní roli Felixe, který téměř neslezl z jeviště; za běhu v zákulisí měnil obleky, slékal se a zase oblékal, střídal paruky i nejrůznější pokrývky hlavy. Na cestě za lepším životem bezostyšně využíval ženy, ať už to byla husopaska Amálie v podání Andrey Teplé, zahradnice Hortenzie Pavlíny Vejvančické či komorná Izabela Zdeňky Teplé. Jeho kouzlu neodolala ani urozená paní Regina (Markéta Martínková), ani její dcera Julie (Dominika Adamcová). Hana Teplá byla přesvědčivá paní markýza, Ladislav Bláha hrál jejího syna Benjamína. Janu Doktorovi připadla role zahradnického pomocníka Blumy, Lukáš Václavovic si s chutí zahrál sluhu a Zdeněk Martínek byl jako Schpunt von Korek dokonalý ve všech ohledech. Navíc pro představení namaloval na plátna, která se přehazovala přes paravány, stromy a přestavby se tak úžasně zrychlily. Napovídala opět Hana Pelikánová, Stanislav Doktor ze zdravotních důvodů ukončil činnost v souboru, a tak světlo i zvuk obstarával Leoš Planeta. I s touto hrou jsme se zúčastnili Žlutického divadelního léta. Odborná porota oblastní divadelní přehlídky tentokráte pochválila výběr hry i úpravu původního scénáře (cena pro Věru Táborskou). Herecký výkon Hany Teplé byl porotou rovněž oceněn. Ztvárnění bezohledného kariéristy Felixe v podání Z. Doktora se jim nezdálo příliš přesvědčivé a zdál se jim moc hodný. Bohužel nemáme v souboru dost velkého padoucha na tuto roli! Hra se dočkala 9 repríz, poslední představení se hrálo v polovině června a představitelka Hortenzie jej odehrála v osmém měsíci těhotenství.
2014
V roce 2014 jsme uvedli autorskou hru Věry Táborské Čest nade vše, kterou v průběhu roku provázelo hodně smůly a my jsme bohužel řadu nabídek i domluvených představení byli nuceni odmítat, či dokonce rušit. Způsobily to některé další závazky členů našeho divadelního spolku, osobní problémy, v závěru sezóny jednoho z nás zradilo zdraví. Oproti předcházejícím rokům tak poklesl počet reprízovaných představeních (hrálo se pouze pětkrát). Hlavní roli vypočítavé a chladně uvažující Lýdie, která bez skrupulí manipuluje s lidmi ve svém okolí a v rámci svého zvrhlého výkladu cti neváhá zorganizovat vraždu manžela, dokonale ztvárnila Markéta Martínková. Jejího naivně důvěřivého manžela sehrál Zdeněk Doktor, rodiče představovali Hana Teplá a Zdeněk Martínek. V dalších rolích účinkovali Jan Doktor (Alex), Lukáš Václavovic (Jakub), Zdeňka Teplá (Adéla) a Pavlína Vejvančická, která si svou služebnou Juliánu upravila do cizojazyčné podoby. Po úspěšných letech na prknech, která znamenají svět, náš soubor opustila z osobních, zdravotních i časových důvodů Markéta Martínková. Osobnost na jevišti nepřehlédnutelná svým projevem i postavou. Škoda!
65 let souboru
Zároveň si náš soubor připomněl 65 let své aktivní činnosti. Rozhodli jsme se toto jubileum oslavit vzpomínkou na jeho největší osobnost a na Poběžovické slavnosti jsme připravili v místním kině výstavu s všeříkajícím názvem: Jiří Pelikán. Díky vstřícnosti rodiny mohli návštěvníci spatřit opravdu unikátní ukázky všestranné činnosti pana Pelikána v mnoha oblastech společenského a kulturního života našeho města. V podvečer byl v kině uveden pořad Divadelní Pelikán, ve kterém vystoupila nejen jeho vnučka Eva Lešková, ale i řada bývalých i současných poběžovických ochotníků. Jmenovitě to byli: Marie a Miroslav Otcovi, Alena a Vladimír Vladykovi, Hana a Jiří Teplí, Eva Páralová, Josef Schröpfer, Jana Vladyková, Hana Pelikánová, Jan Večeřa, Zdeněk Doktor, Jan Doktor, Pavlína Vejvančická a Věra Táborská. Pozvání na tuto oslavu přijali i hosté z Horšovského Týna a Hostouně.
2015
Autorská hra Pavlíny Vejvančické má tajemný název P.S. a svým námětem se vymyká tomu, co dosud soubor na jevišti předváděl. Je pochopitelné, že postavy byly psány pro konkrétní účinkující, a odchod M. Martínkové byl velkým problémem. Hledala se náhrada a volba padla na Romanu Adamcovou, která svým naturelem a rázným projevem odpovídala postavě Kassandry, údajné spiritualistky. Jako začínající herečka musela zvládnout nejen mluvu a pohyb po jevišti, ale její role vyžadovala naprostou ignoranci „duchů“ ve svém okolí. Stejně obtížný úkol měli ve hře i Jan Doktor v roli úředníka, Zdeňka Raiserová coby Marta a Hana Teplá, která ztvárnila Betty, starší sestru Kassandry. Všichni jmenovaní se s tímto neobvyklým záměrem autorky popasovali skvěle a neviditelnost bytostí ze záhrobí, které hráli Zdeněk Doktor, Lukáš Václavovic, Pavlína Vejvančická a Dominika Adamcová, byla pro diváky opravdu uvěřitelná. Představení se uskutečnilo celkem osmkrát, z toho jednou v Hranicích u Aše, kam jsme byli pozváni Vráťou a Eliškou Mikanovými na místní divadelní přehlídku. Nejenom, že jsme hráli v příjemném kamarádském prostředí, ale společně prožitý víkend byl velmi důležitý pro soubor jako takový. Už pro to, že jsme v roce 2015 nejeli do Žlutic. A vzhledem k tomu, že jsme se dlouhodobě nemohli s porotou shodnout na tom, pro koho a proč divadlo hrajeme, nebyl mezi členy souboru ani zájem o účinkování na oblastní divadelní přehlídce.
2016
Každým rokem se potvrzovalo, že komedie baví nás i diváky, a proto jsme pro rok 2016 zkusili jít ještě o něco dál. Zvolili jsme crazy komedii Jan Váchala Paní Fantomasová se zlobí aneb Zločin v Muzeu čerstvého umění. Už z názvu je patrné, že hra vyžadovala obrovskou dávku nadsázky a schopnost udělat si legraci sám ze sebe. Do plného obsazení nám chyběli hned tři lidé. Oslovení Lenky Pekárové pro roli kamarádky paní Fantomasové bylo nasnadě – učitelka se zvučným hlasem, zpěvačka a hudebnice zvyklá na jeviště i na obecenstvo, herečka dětského divadelního souboru. Jako na zavolanou se přihlásila Lucie Špringerová, mladá dívčina se zájmem o divadlo. A přivedla i svého kamaráda Patrika Czechowského. Zdálo se, že máme vyhráno. Jenomže po dvou měsících zkoušení se ukázalo, že Patrikovo zaměstnání a divadlo dohromady opravdu nepůjdou. Do rozjetého vlaku naskočil Petr Vejvančický, který sice patří mezi ostřílené ochotníky, ale chybějící zkoušky byly znát. Petr to vyřešil po svém a využil naprosto vše na jevišti i na sobě pro umístění textových „taháků“ – a poněkud pomalejší aspirant policejní akademie byl na světě. Herečtí matadoři manželé Teplí (Hana hrála ředitelku muzea a Jiří aktivního generála) byli naprosto přesvědčiví, Lukáš Václavovic v roli Fantomasova pomocníka dokázal, že herecky roste roli od role. Ne příliš bystrý komisař Jana Doktora neměl chybu, přestože si stěžoval, proč „stále musí hrát takový pablby“. Paní Fantomasová Pavlíny Vejvančické byla od začátku dostatečně nažhavená dokázat svému muži jeho „obyčejnost“, úspěšně ji sekundovala Lenka Pekárová. Zdeňka Teplá vytvořila s Lucií nepřehlédnutelné zprávařky TV Šok. A Fantomas? Byl dokonalý – hlasem, gesty, oblekem i zelenou latexovou maskou, ve které musel Zdeněk Doktor hrát celé dva obrazy. Pro tento rok si dali pauzu Martínkovi, a proto nápovědu vzala Andrea Teplá, která zvládla i malou roličku dovozce pizzy; techniku měl pod palcem Leoš Planeta.
